Od oltáře do Santiaga aneb 3300 km pěšky
3327 km pěšky, 103 dnů, 5 států, 2 úhly pohledu I tak by se dala popsat naše svatební cesta. Od prahu
našich dveří v Kuřimi u Brna jsme se vydali k Atlantiku. Prozradíme co jsme všechno prožili a přežili a jestli byla v něčem přínosná, nebo to byl jeden velký omyl.
Jana:
Vždycky jsem chtěla na pouť do Nepálu a často o tom vyprávěla Lukášovi. On ale zásadně vstřebává pouze polovinu informací, které mu říkám. V hlavě mu utkvělo slovíčko "pěšky" a začal plánovat pouť do Santiaga! Hodinky, holinky... vždyť je to jedno. Dali jsme výpověď, měli svatbu a čtyři dny na to jsme vyrazili. "Navigátorův" orientační smysl selhal už u Brna, ale říct jsem mu to nemohla. Jak se mi podařilo ho nezabít, když v noci snědl poslední kostičku čokolády? Jak jsem zvládla jeho obsesivní sbírání razítek? A jak se mi usínalo u rozmáčející se hromady hnoje? Prásknu všechno.
Lukáš:
Představa 103 dní po boku mé manželky u mě doteď vyvolává sevření hrudníku. Mnoho poutníků vyráží s cílem najít smysl života. Já měl laťku níže, dojít a hlavně přežít! Povím vám o tom, jak se to nakonec povedlo, o tom, jak Janča vynalezla nový sport - vrh krosnou, o tom, jak posunula hranici své vlastní nesnesitelnosti, ale i o těch hezčích věcech (mezi které bych psaní knihy ve dvou rozhodně nezařadil!).